Hodnocení Volition 4 a hlavně Advíku 2010 celkově

Největší (a teď už víme že i nejkontroverznější) bojovkářská akce je za námi. Hned úvodem je třeba říct, že akci jako Advík 2010 jsme nezažili nikdy předtím a nezažijeme nikdy později. To neberte jako prvoplánové tvrzení, je myšlené v dobrém i ve zlém a skrývá se za ním mnoho. Dovolím si vypůjčit i komentáře a tweety (jakožto nejautentičnější záznamy) naší komunity, které poslouží jako dobrá kostra i pointa celé reportáže, která ovšem bude mít též tak trochu nádech eseje (zejména svou délkou).

Úspěšní jedinci, kteří v životě něco zažíjí, si z toho berou ponaučení, dělají příště věci efektivněji a lépe. Něco takového jsem naznačoval, když proběhla první schůzka ohledně Advíku. To bylo několik měsíců před konáním akce, kdy jsme ještě trpěli mrazy, způsobené nejspíše globálním oteplováním. Tahle “věda” je totiž potvrzena i v případě horka i v případě zimy. Doba to však byla dostatečná na dobrou přípravu akce. Udělat PR pomocí letáků v obchodech jsem plánoval už od minulého roku, stejně jako přesné načasování.

Vše nasvěčovalo, že půjde o ultimátní setkání hráčů.

Vše nasvěčovalo tomu, že by mělo jít o vynikající akci. Ceny pro vítěze měly mít pohyblivé složky, adresa měla být známa přibližně dva měsíce předem (velmi podstatné pro propagaci), naše část měla mít přednášku na téma bojovek, na kterou se jen osnova nevešla na jednu A4 (font velikosti 8, ani jeden řádek prázdný). Ultimátní setkání hráčů bojovek.

Adresu jsme se nakonec dozvěděli sotva tři týdny před konáním akce. V tu chvíli už o masivním PR nemohla být řeč. Díky nesdílení kompletního programu jsme si nechtěli dovolit ani přednášku, jelikož by mohla kolidovat s jiným podobným programem. S tím ovšem vedlejší konzolová sekce neměla problém, jak se dozvíte v následujících řádcích.

Hned vedle nás byla další bojovkářská sekce s nesynchronizovaným programem.

Bylo to velké překvapení – hned vedle nás byla další bojovkářská sekce s velkým prospektem Tekken 6 na dveřích, přičemž jsme o ní předem nevěděli a tudíž jsme si zbytečně konkurovali, jelikož díky nesdílení kompletního programu (přesně jak píšu v minulém odstavci), jsme program nesynchronizovali k co největšímu uspokojení návštěvníků. Na druhou stranu, nebylo o co stát. Cabelovi tam nechtěli povolit arkádový ovladač a jejich turnaj v Tekkenu se směl odehrávat jen ve sněžné aréně bez zdí.

Řekněme, že to nebylo to nejpodstatnější. Dvě nesynchronizované linie, to se může stát leckde. Naše sekce začínala v pátek odpoledne. Místnost – zamčena. To nám ovšem nevadilo, věděli jsme totiž, že organizátoři – přesně dle domluvy – uvnitř ukryli tři LCD televize, na kterých budeme hrát. Jaké překvapení po odemčení – nikde nic. Že se vše velmi rychle zařídí podle organizátorů v praxi znamenalo tak, že během večera dodali jednu televizi. Svépomoci jsme tak dopravili další zobrazovadla během večera a sobotního rána, abychom mohli turnaje odehrát na solidním počtu solidních televizích.

Nebylo pochyb o tom, že zanedlouho nastane ohňostroj.

Během pátku nastala ještě jedna skvělá událost: začal vypadávat proud. Přestěhování o třídu vedle problém dočasně vyřešilo, ovšem ne jednou jsme museli celé školní patro restartovat, abychom mohli hrát. Ve chvíli, kdy jsme toho spustili hodně a ještě rozsvítili zářivky na chodbě, nebylo pochyb o tom, že zanedlouho nastane ohňostroj. Nenastal, chodbu jsme raději zhasnuli. Já osobně jsem ve stínu událostí raději vyrazil za zábavou do centra Prahy.

Pátek byl také ve znamení již zmíněného turnaje vedlejší konzolové linie. Tuším, že to tam rozkrájel Sleps (Cabelo) a návštěvníky bil takovým způsobem, že po zákazu arkádového ovladače a arén se zdí mu pomalu chtěli zakázat i koukat. Nakonec mohl odehrát na arkáďáku, limitován jedinou arénou symbolizující globální oteplování (sněžná).

Sobotní den už měl být úspěšnější – alespoň tomu vše nasvědčovalo, včetně počasí. Mírně se nám posunul start Super Street Fighteru 4, což nám ovšem totálně rozhodilo harmonogram a zabilo prezentaci BlazBlue. Zde navážu dalším skvělým organizačním momentem.

Jelikož jsme chtěli streamovat přímo z dějiště, bylo potřeba PC, ze kterého stream bude probíhat, registrovat u hlavních pořadatelů, abychom měli přístup k internetu s rozumnou rychlostí a vytížením. Při pokusu o takovou registraci více zařízení, jelikož bylo potřeba streamovat z více zdrojů, jsme byli ujištěni, že jediný člověk, který to dokáže zařídit, je pryč. Jelikož se následně ukázalo, že se vrátí asi až na příští přestupný rok, pochválili jsme se, že jedno zařízení jsme stihi registrovat v pátek.

O vítězích nebylo pochyb, ikdyž…

Oba turnaje proběhly v klidu. Pro Super Street Fighter 4 byli jasnými favority J-kob, prk a AjK, kteří se tak nakonec i umístíli. Přesto největší zajímavostí bylo, když AjK zkraje pavouka poslal J-koba do Losers Brackets. V inspiraci oblíbeného titulu God of War se však dokázal vrátit na Olymp a triumfovat.

V Tekkenu byl favoritem Cabelo, jeden z mála seriózních hráčů u nás. Očekávalo se, co předvedou kluci z brněnské herny PG Cyber Café, kde nově pořádají pravidelné turnaje a hráli velmi dobře. Klasická dvojka JakSeRodí a Easytop dokázali, jako na každém turnaji, pořádně zamíchat kartami a vyřadit spoustu kvalitních hráčů. V případě Easytopa (hrajícího za Eddyho) šlo dokonce o finále s Cabelem. Ten však capoeiristu dobře znal z let minulých. Navíc, sám dělal několik let capeiru aktivně, takže ho černoch z pár polygonů nemohl překvapit. Jelikož ale v místních nálevnách zavírali před finálem, mnoho diváků nezbylo a tak zůstane Tekken 6 roku 2010 jen v hlavách vyvolených, kteří setrvali.

Konec turnaj a oddych? Ani náhodou.

Že na konci turnaje si oddechnem a konečně se uvolníme, to byl jeden z největších omylů japanofilního festivalu. Restrikce opouštění budovy, neoprávněně s námi řešené problémy, to vše budilo rebelské ambice ve všech hráčích, kteří zůstali přes noc. O to víc, když kvůli plechovce piva dorazilo asi 7 nejvyšších představitelů a byli jsme svědky neuvěřitelného manažerského pochybení, kdy se nejvyšší orgánizátor rozjel na obyčejného návštěvníka s tím, že mu dá facku, a to zrovna na Lojzu, který jednání s lidmi zvládá tak, že málem skutečně jednu dostal – měl totiž pravdu, a to se často nelíbí.

Navíc i Avatar, který sekci se mnou organizoval, pak naprosto jednoznačně dokázal, že od nás hluk být v žádném případě nemohl. Jen co to dořešil, uběhly sotva dvě minuty, spustil se řev tři jiných organizátorů stojících opodál. Je to běžná forma pokrytecké organizace nebo bylo něco špatně? Byl to projev infantilní demence par excellence.

Organizátoři si apriori myslí, že máte jen ty nejobludnější úmysly.

Vysoce postavených organizátorů bylo moc a v návaznosti na to je neuvěřitelné, do jaké míry nefungoval management a pro mě ještě více nepochopitelné, ač paradoxně právě zdůvodňující, z jak masivní části toto bylo způsobeno přímo lidským faktorem. Impozantní instantní předposranost během první sekundy debaty je nejspíš výsostnou doménou nadměrného kindermanagementu, kdy si navíc organizátor apriori myslí, že máte jen ty nejobludnější úmysly. Vše je potřeba řídit, všechny je potřeba chránit, a to hlavně před nimi samotnými.

Ostatně o organizaci jsem si nedělal iluze, komunikace na sociálních sítích, kam s velkou slávou a PR výstřikem akce vstoupila, se naprosto neodpovídalo na dotazy potenciálních návštěvníků.

A přesto – mně se líbí být součástí Advíku a hry (a zejména japonské) tam patří. Pro některé je to dokanalé vyplnění programu mezi přednáškami, malováním a sekáním s meči, pro ostatní třeba to hlavní, kvůli čemu na Advík jdou.

Poučme se.

Z akce bychom se tak měli poučit my, ale zejména vy – vy z Advíku. Přinejmenším opačným stylem než mezi minulými ročníky, tedy že se eliminuje vše špatné – pro letošní ročník opět zejména drama s vyhlášením adresy.